Dnes se celý druhý stupeň dal do pohybu a vydal se do Prahy. Jeden cíl měly třídy společný – návštěvu představení černého divadla v Image Theatre. Představení bylo sestaveno z různých scének, některé si skutečně pohrály s naší představivostí, u jiných se bavili především naši mladí diváci. A o to přeci šlo.
Poté se každá třída vydala vlastní cestou, většinou nasávat vánoční atmosféru. Deváťáci ale návštěvu Prahy pojali trochu jinak. Byla to procházka naší novodobou historií. Využili jsme toho, že jsme na Národní třídě a přímo před památníkem 17. listopadu jsme si povídali o tom, jak to v roce 1989 ten večer vypadalo. Když tak stojíme uprostřed místa dění a máme jasně vymezený prostor, je to jiné, než když si o tom povídáme ve škole. Pak jsme se přesunuli o pár set metrů a 20 let dál. Tedy dál do historie. Před památníkem Jana Palacha na Václavském náměstí jsme si připomněli jeho příběh, odvahu i odkaz. A přestože jsme mluvili o době pro žáky dávno minulé, byla to možnost uvědomit si, že to byly činy a události, které vedly k tomu, že si teď o tom všem můžeme svobodně povídat, rozhodnout se, na jakou školu půjdeme po základce nebo se třeba skočit najíst do Mekáče. Že demokracie není automatická a musí se o ni pečovat.
