Je časné nedělní ráno a my vyrážíme na dalekou cestu. Na rozdíl od lidí, po jejichž cestě se vydáváme, jedeme pohodlným autobusem, s pravidelnými zastávkami a velkými očekáváními, co vše zažijeme. (To jediné je možná stejné.) A jelikož k nám byla dálnice D1 milosrdná, kolem 15. hodiny už stoupáme na krakovský Královský hrad Wawel. Máme za sebou vyčerpávající přednášku z historie Polska, a tak už jen prohlížíme náhrobky knížat, králů a dalších významných osobností Polska. Projdeme (nebo přesněji proběhneme) na Hlavní náměstí, celé zastavěné stánky, takže jeho impozantnost není tak vidět a s prvním zahřměním a kapkami deště dáváme dětem vymodlený rozchod.
Protože bydlíme téměř v centru, hned po snídani jdeme pěšky do krakovské čtvrti Kaziměř, kde se po staletí prolínaly významné kultury křesťanů a Židů. Odpoledne nás čeká návštěva koncentračních táborů Auschwitz – Birkenau, známé jako Osvětim. Téměř čtyřhodinová prohlídka, během které všichni s pokorou procházíme tábory, posloucháme otevřená slova průvodce a zjevně si po špetkách uvědomujeme, čeho všeho může být člověk účasten, čeho všeho se může dopustit a co vše může přežít. Když jsme potom večer dětem rozdávali pamětní medaile a povídali si o tom, co jsme viděli, bylo zřejmé, že je to zasáhlo více, než očekávaly.
Poslední den nás čeká cesta do podzemí. V solných dolech z 13. století ve Věličce sestoupíme až do hloubky 130 metrů, abychom mohli obdivovat toto historické důlní dílo, ohromné sály s výzdobou ze soli. O tom, že je to skutečně sůl se mnozí přesvědčili na vlastní jazyk.
Co dodat na závěr? Tři dny, tři památky UNESCO, spousta poznání, a skvělé, SKVĚLÉ děti. Tady je na místě je pochválit za všechny momenty, které jsme společně prožívali. Za to, že se zajímaly, že se ptaly průvodců, když něčemu nerozuměly, že dodržely vše, co jsme si domluvili, byly slušné a pokorné tam, kde to bylo na místě. Děkuji za skvělý zážitek!
A na závěr malý kvíz. Jak je toto možné?
