Za války nebo v míru, z donucení nebo dobrovolně, vagonem pro dobytek nebo pohodlným autobusem? Mezi dvojicí těchto pojmů je více než 80 let a nás se naštěstí týká vždy ten druhý.
Tak jsme se dnes s žáky druhého stupně vydali na zájezd do Polska. Ranní odjezd ještě za tmy nebyl úplně šťastný začátek, ale cesta byla dlouhá a na odpočinek bylo hooodně času. Naší dnešní zastávkou byl koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz – Birkenau nedaleko Osvětimi. Místo, do kterého je soustředěna bolest a utrpení více než 1,5 milionu lidí. Místo, které pro mnoho z nich bylo poutí poslední. Postupně jsme procházeli obě části tábora a jen stěží si mohli představit, kde se v lidech může brát taková krutost a lhostejnost k lidskému životu.
Celá prohlídka trvala tři hodiny, a i tak jsme vše neviděli, vše si řádně neprožili. Průvodce odříká naučený text a bedlivě dbá na to, abychom se někde trošku nezdrželi. Masovost, s jakou je v posledních letech památník navštěvován vede k velké komercializaci a značně ubývá na pietě. Přesto je toto místo silným odkazem a já doufám, že si děti, které prohlídku skvěle zvládly, kousek z něj odnesly do svých životů.
